Gudauri - lyžování

09.02.2011 11:09

leden 2009

Když už máme nové auto a na horách je sníh, rozhodli jsme se, že zkusíme v sobotu dorazit do asi 90 km vzdáleného Gudauri. Pro informaci je to jedno ze dvou hlavních lyžařských středisek Gruzie. S ohledem na vzdálenost je to taky na jednodenní výlet ze Tbilisi. Zůstávat na místě nemá moc smysl, protože hotely jsou zbytečně drahé a navíc jsme předpokládali, že nám to bude stačit i na chvilku.

Osobně jsem to bral jako příležitost získat zkušenosti s novým miláčkem, přece jenom jsem čtyřkolku a ještě k tomu v horském zimním terénu nikdy neřídil. Zpočátku je cesta dobrá, v Gruzii se za poslední léta udělalo pro rozvoj silniční sítě opravdu hodně. Jenomže síť kvalitních silnic pokrývá jenom hlavní tahy a do Gudauri se zatím dobrá silnice ještě nedostala. Ostatně v zimních podmínkách tady silnice dostávají dost zabrat a údržba není jednoduchá.

Mou pomalou a opatrnou jízdou nám to trvalo 2 hodiny, i když to okolo mě někteří Gruzíni se silnějšími čtyřolkami švihali za mnohem kratší dobu. Nechtěl jsem s rodinou riskovat a i tak jsem se nevyhnul jednomu menšímu smyku, naštěstí na ledovce při cestě pod vlek. Podle rozježděných kolejí na krajích jsem určitě nebyl sám.

Podle našich měřítek by se Gudari dalo skutečně přirovnat k nějakému Špindlu nebo Peci. Pochopitelně kopečky okolo nejsou krkonošské tisícovky, ale pořádné třítisícovky (do této výšky zasahuje nejvyšší třetí „úroveň“ sjezdovek. Na rozdíl od Krkonoš či Alp je tady uspořádání sjezdovek a vleků hodně vertikální a nikoliv roztažené po všech kopcích (později jsem pochopil, že část panenských svahů je vyhrazena pro heliski, část pro projížďky na skútrech a další části je kdovíproco. A tak se na lanovkách můžete dostávat stále výše, sjezdovat na jedné úrovni. Našinec zvyklý na alpská střediska nad tím možná ohrne nos, nám to celkem stačilo.

Naštěstí lyžování ještě není tak populární a většina lidí ve Tbilisi navíc jezdí až v neděli (když jsme vraceli Maruščiny lyže, tak jsme viděli docela velkou frontu na půjčení). Takže u lanovek (nové rakouské lanovky) se netvoří velké fronty, i tak je před vchodem mnohem větší strkanice, než v našich střediscích. Sjezdovky jsou tak zaplněné tak akorát a na vyšších úrovních jsou sjezdovky dokonce poloprázné (přece jenom opravdu dobrých lyžařů není tak mnoho). Na ruštinu jsou zde zvyklí. Rusů sem už moc nejezdí – je sem komplikovaná doprava (do Vladikavkazu je to sice asi 50 km, ale hranice je zavřená) a obě země mají vzájemný vízový režim. Na svazích však ruština slyšet je, neboť sem rádi přijíždějí Ukrajinci. Navíc ruskojazyční obyvatelé v Gruzii také jezdí na lyže spíše než Gruzíni (i když Ti také a nelze je tak úplně podceňovat). Sečteno a podtřženo, Gudauri je prozatím nejvíce rusifikované místo v Gruzii. Už jsem dlouho neslyšel ruštinu okolo sebe tak často jako právě tady.

Okolo třetí hodiny jsme se rozhodli k ústupu do nížin. Maruška by sice řádila, ale už toho taky začínala mít dost. Cestou zpět jsme už tak neklouzali a docela v klidu jsme sjeli dolů do překrásného údolí řeky Aragvi (tam je nejlépe od jara na podzim, kdy je všechno zelené a není zde takové teplo jako ve Tbilisi). Cestou zpět jsme si ještě udělali zastávku na pevnosti Ananuri v krásné a strategické poloze nad přehradou Žinvali (v zimě však z větší části vypuštěnou).

Nynější zbytky hradu a zachovaný kostel Nanebevzetí Panny Marie byly vybudovány v 17. a 18. století na místě starší pevnosti ze 11.-12. století. Tehdy zde bylo jedno ze sídel tzv. Dušetského panství. Pevnost Ananuri stála na výhodné poloze při vjezdu do úzké soutěsky řeky Aragvi. O pevnosti jejích zdí se mohli přesvědčit v roce 1723 oddíly Lezginců provázející kachetského krále Tajmuraze II. Ještě v 19. století sloužil Rusům jako jedna z významných pevností. Po jejich odchodu však zámek pustl a dochovalo se pouze opevnění a kostel.

Dnes je zachován především kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1689. Na jižní stěně se zachoval jediná freska z 18. století (Poslední soud), většina ostatnch fresek byla zničena požárem koncem 18. století. Velmi zajímavá je především vnější výzdoba. Zaujme velký kříž (viz fotogalerie) obklopeném dvěma draky lemovanými vinnými keři, které pojídají jeleni. Na vrcholu kříže letí anděl a po stranách od dolní strany kříže jsou dva lvi. Nejstarší dochovanou částí pevnosti je zvonice ze 12. století u západní stěny hlavního kostela.           

 

Fotogalerie: http://picasaweb.google.com/vetbilisi/200901Gudauri#

 

Praktické info:

Doprava: Pokud nemáte vlastní dopravu, potom lze jet brzo ráno (cca v 7.30-8.00) maršrutkou přímo ze Tbilisi (nádraží Didube). Bývá docela obsazená, zpět odjezd v odpoledních hodinách.

 

Půjčení lyží: Pokud jedete na jednodenní výlet autem, lze si půjčit lyže přímo ve Tbilisi. Půjčovna je naštěstí 3 minuty od naší ambasády a půjčení na den stálo 15 GEL (cca 180 Kč), v pátek odpoledne jsme půjčovali a mohli jsme vrátit v neděli od 12 do 13. V Gudari je samozřejmě půjčovna taky, ale půjčení lyží stojí 35 GEL. Půjčení saní na místě stojí 10 GEL (120 Kč). Lyže pro úplně nejmenší děti jsme našli v Extreme Sportu na Beliashvili (naproti restauraci Babilo), na Gudauri může být výběr omezený. Pro větší děti však lyže jsou k dispozici.

 

Vleky a sjezdovky: Jedna jízda vlekem stojí 4 GEL, takže celodenní permanentka za 25 GEL se opravdu vyplatí.

 

Stravování: Na místě je několik stánku, na první úrovni i Ski Bar a Ski restaurace, odkud je krásný výhled na okolní kopce (pokud zrovna není mlhavo). Ceny však jsou obvykle vyšší než ve Tbilisi.

 

Další info: viz stránku http://www.gudauri.ru (rusky), nebo http://www.gudauri.info (anglicky), je zde mapa, základní informace a vzkazy turistů.