Hrad Kodžori
Hrad leží na výšině Azeuli u významného lázeňského městečka Kodžori, které zároveň fungovalo a funguje jako útočiště před tbiliskou výhní pro bohaté obyvatele gruzínského hlavního města. Vrchol je na zdaleka viditelném bodu Trialetského hřbetu, který chránil kdysi důležitou stezku od Kaspického moře do Malé Asie. Je pravděpodobné, že jej lze spojit s hradem Agarani, upomínaném středověkými kronikáři. V takovém případě je hrad poprvé zmíněn v 60. letech 11. století, kdy jej patrně získal gruzínský car Bagrat IV. od emíra ázerbájdžánské Gandže. V roce 1118 hrad přešel do majetku cara Davida Budovatele a hrad se stal jedním z královských sídel jako letní rezidence. Hrad byl vypálen vojsky Zlaté hordy v roce 1490 při tatarském tažení na Kavkaz.
„I přišli Tataři k Orbeti, nemohli nic zničit, a tak se obrátili k pevnosti Kodžori a začali střílet z pušek. Tu noc začal padat hustě sníh, proto Tataři ustoupili od pevnosti. Obránci pevnosti pod vedením Solagašvili, kteří byli v těžkém postavení, odešli tuto noc a rozešli se každý na jinou stranu. Ráno uviděli Tataři opuštěnou pevnost, vešli do ní a pobořili. Poté se přesunuli ku Tbilisi.“ (Bagartioni, Vachušti: Istorija carstva gruzinskogo, Tbilisi, 1976).
Dnešní zbytky stěn hradu pocházejí patrně z přestaveb v 17. století, kdy hrad opět získali kartvelští králové.
V roce 1625 právě zde, na kodžorských pláních, rozložilo svůj tábor gruzínské vojsko pod vedením Giorgie Saakadzeho před hrdinskou bitvou proti íránské přesile na martkopských pláních (asi 30 km odtud), která však nedopadla pro vzbouřená gruzínská vojska úspěšně. Koncem 17. století gruzínští králové využívali KOdžori jako své letní sídlo a hrad byl dějištěm několika úkladných vražd v královské rodině, ale také několika královských svateb. Kartvelští králové zde často sídlili namísto Tbilisi ovládaném náměstky perského šáha.
Na počátku 20. století se v Kodžori narodil slavný arménský skladatel Aram Chačaturjan (*6.6.1903).
V únoru 1921 zde proběhla jedna z nejtvrdších a také bitev gruzínské armády s postupujícími bolševickými vojsky. Gruzínští junkeři zde hrdinně odolávali několik dní bolševické přesile, alespoň zhruba tolik hlásá nápis na pamětní desce a památníku této události pod hradem, obojí zbudované v 90. letech 20. století.
V sovětské době se Kodžori stalo satelitním městečkem Tbilisi a dodnes patří k prestižním místům pro chatu (daču) nebo místo k trvalému bydlení. Oblast leží v příjemných klimatických podmínkách, vzdálené ruchu a smogu údolí Kury a centra Tbilisi. Zároveň cesta autem do centra Tbilisi trvá 15-30 minut podle místa bydliště.
Dnes jsou zbytky hradu dostupné díky železným schodům a vrchol skály skýtá skvělý výhled na Trialetský hřbet i na zalesněné svahy v okolí hradu. Pod hradem je vidět kostel Čtyřiceti svatých (Ormoci eklessia).
Praktické informace:
Autobus č. 10 odjíždí z ulice Leonidze (nověji ulice Suchan Saba) a má konečnou až téměř pod hradem. Jezdí přibližně každých 40 minut ráno a odpoledne (cesta trvá cca 70 minut).
Pro základní doplnění zásob je obchod asi 400 metrů zpět po trase autobusu.