Islámská strana Obrody Tádžikistánu. Хизби нахзати исломии Тoджикистон

08.02.2011 15:55

Slavomír Horák

Euroasijský express, 1.4.2001,

 

Islámská strana obrody je v současné době zřejmě rozhodujícím činitelem tzv.Spojené tádžické opozice, která byla jednou ze dvou hlavních válčících stran v nedávné občanské válce. Její představitel Said Abdullo Nurí podepsal mírovou dohodu 27. června 1997 v Moskvě a do nedávné doby zastával i vlivnou funkci předsedy tzv. Komise národního usmíření.

Vzhledem na významný vliv Islámské strany obrody Tádžikistánu na místní politickou scénu, ale i do zahraničí, je třeba si uvědomit její historické kořeny a současné postavení.

Historie a současná situace strany

Počátky islámské strany obrody je třeba hledat v rozvoji islámských aktivistických skupin v 70. letech, které vznikaly jako ilegální protiváha oficiálních kruhů duchovenstva, spolupracujících a využívajících stávající režim. Postoj oficiálních politických kruhů i duchovenstva byla proti těmto skupinám, které byly nazývány “wahhabistickými”, což ovšem nelze srovnávat se stejnojmenným hnutím s kořeny v Saudské Arábii a má zřejmě svůj původ v potřebě označení reálného nebezpečí těchto skupin na tehdejší sovětskou společnost pro účely propagandy. Pravděpodobně vychází z neinformovanosti ateistických kruhů, které spojily nebezpečný islám právě s tímto proudem. Tento termín se však všeobecně ujal a byl používán dokonce i islámskými duchovními (1).

Tyto skupiny pracovaly v Tádžikistánu v čajchónách, často zbudovaných v bývalých mešitách, které sloužily jako centrum shromáždění neoficiálních duchovních škol, výuky arabštiny, Koránu a hadíthů. Vyučování se nezřídka konalo pod portréty členy politbyro ÚV KSSS (2).

Roku 1977 došlo k prvním kontaktům a pokusům o spojení podobných skupin do jednotné svazové organizace a od roku 1983 začal být vydáván časopis Hidojat (Vedení).

V době perestrojky došlo k výraznému uvolnění tlaku na muslimské skupiny, což umožnilo dosud poloilegálně pracujícím skupinám muslimů získat větší vliv. Byly obnovovány staré mešity a zakládány nové, často již s podporou islámských zemí, zejména Saudské Arábie a Pákistánu. V mešitách došlo k postupnému nahrazování imámů, spjatých s režimem, novými představiteli, často ovšem z řad islámských skupin, které nezřídka projevovaly sklon k radikalismu.

Významným pro islámská hnutí v celém Sovětském svazu bylo období 1990-1991. V této době prudce vzrostl počet mešit (v Tádžikistánu za rok 1991 trojnásobně) a především byla 9. června 1990 v Astrachani založena Islámská strana obrody. Její založení bylo podle Davlata Usmona spojeno především s aktivitou tádžických islámských kruhů, které vyslaly na ustavující sjezd nejvíce zástupců (3).

Postupný rozklad Sovětského svazu a různé požadavky jednotlivých oblastních frakcí ve straně byly příčinou jejího postupného rozpadu. V Tádžikistánu a v Uzbekistánu bylo straně zakázáno legálně působit a byl vydán příkaz, který fakticky zakazoval v těchto dvou zemích založení a registraci jakékoliv islámské strany. I když její činnost pokračovala, zcela zřetelně byla viditelná snaha o regionální rozdělení strany. Již 6. října 1990 (tedy 4 měsíce po založení celosvazové strany!!) proběhla ustavující konference regionální, tádžické, struktury v rámci všesvazové strany. Původní návrh na založení struktury, která by zahrnovala celou střední Asii ztroskotaly na antagonismu Tádžiků v turkickým národům, především k silným a významným islámským proudům v sousedním Uzbekistánu (4).

 O rok později proces rozpadu SSSR dospěl do neodvratitelného stádia a s ním se rozpadaly i společenské organizace, které se vytvořily v době perestrojky. 26. října 1991 proběhl ustavující sjezd Islámské strany obrody Tádžikistánu (Hizbi nahzati islomii Todžikiston), když se většina delegátů vyslovila pro ytvoření samostatné struktury. "V podmínkách, kdy republiky *Sovětského svazu vyhlašují nezávislost, je nutno vystoupit z řad celosvazové strany a zorganizovat nezávislou Islámskou stranu obrody Republiky Tadžikistán," (5) prohlásil tehdy budoucí předsedy strany Muhammadšarif Himmatzoda. Na sjezdu byly schváleny stanovy strany a program strany, předsedou se stal M. Himmatzode a prvním místopředsedou Davlat Usmon (6).Vzhledem ke značné podpoře ze strany obyvatelstva, nebyla vládnoucí komunistická nomenklatura, především z Leninabadských struktur doplněných jižními kulyabskými elitami, schopna prosadit její zákaz z obav před destabilizací již tak nedobré situace. Registrace tak proběhla 4. prosince 1991. Strana se velmi rychle začala prosazovat se svou propagandou do hromadných sdělovacích prostředků, především opozičních. Již na podzim 1991 uzavřela dohodu o spolupráci s dalšími opozičními stranami - Demokratickou stranu Tádžikistánu a hnutím Rastochez (doplnit překlad) a v rámci tzv. “dušanbského jara” s mohutnými protivládními demonstracemi hrála ISOT jednu z klíčových rolí, především v době květnových nepokojů na náměstí Šochidon (7).V nově sestavené vládě získal Davlat Usmon post místopředsedy vlády. Jeho hlavní aktivitou byly snahy o urovnání krize v jižní části země, kde vzplály boje vládními přívrženci a opozicí.

I v aktivitě strany tohoto období nacházíme snahy regionalizaci. Zatímco na jihu, kde zuřily největší boje, byla strana nejaktivnější, na severu, kde se prakticky celou válku nebojovalo, vyhlásil předseda Chodžentské městské organizace ISOT Abdulvachad Kadyrov přísnou neutralitu. ISOT byla spoluzakladatelem bloku bojujících opozičních sil - tzv. Fronty národní spásy a většinu války hráli bojovníci a polní velitelé této strany největší roli v rámci tohoto uskupení.

Na podzim 1992 byla na jihu v karateginské oblasti vyhlášena Garmská islámská republika pod vedením polního velitele Rizvona a mully Azama Oniho, kteří spoléhali na mezinárodní podporu z Afghánistánu, Pákistánu a Saudské Arábie.

Situace strany v zemi se prudce zhoršila po ofenzívě vládních vojsk, která skončila v prosinci 1992 dobytím Dušanbe a sesazením tzv. vlády národního usmíření s Davlatem Usmonem. Proti Usmonovi, kazi-kolonu Alimu Akbaru Turadžonzódemu bylo vzneseno obvinění z rozpoutání občanské války a všichni museli uprchnout ze země. V únoru 1993 byla dokončena ofenzíva na jihu země a likvidována Garmská islámská republika, což bylo spojeno s množstvím obětí a uprchlíků. Většina bojovníků z jihu musela odejít do zahraničí, především do severního Afghánistánu s většinovým tádžickým obyvatelstvem. Odhaduje se, že počet běženců dasáhl 60 000 (8).Většina těchto uprchlíků podporovala ISOT. Právě na severu Afghánistánu byli mezi uprchlíky vybíráni a cvičeni bojovníci, kteří přecházeli hranici s Tádžikistánem a zařazovali se do jednotek opozice. Na severu začaly represe proti čelním představitelům ISOT. Většina vedení v čele s Kadyrovem a Abdurašidem Fozilem byla zatčena (9).

21. června 1993 Nejvyšší soud Tádžikistánu rozhodl o zákazu všech opozičních stran včetně Islámské strany obrody Tádžikistánu.

Přestože většina vedení strany se nacházelo v emigraci a strana byla oficiálně rozpuštěna, opoziční vojska, v jejichž čele stáli nejvíce právě polní velitelé z ISOT, měla pod svou kontrolou většinu území východního Tádžikistánu - tzv. Autonomní oblasti Horský Badachšán, čísti Garmského údolí a přechodně i část Kulyabu. Exilová vláda se nazvala Radou islámské obrody a jejím předsedou byl zvolen dlouholetý šéfredaktor hlavních muslimských novin Tádžikistánu - Minbar-i islom - Said Abdullo Nurí. (10).

Nurí s vedením opozice se usídlili nejprve v Afghánistánu ve městě Tavildara, , později v Pákistánu a v posledním období v Íránu. V Afghánistánu bylo založeno Hnutí islámské obrody Tádžikistánu, které nemělo nahradit zakázanou Islámskou stranu obrody (ta nadále v fungovala ilegálně v Tádžikistánu a v afghánské emigraci), ale cílem bylo ustavení základny lidí v emigraci pro vedení války a mírové rozhovory.

Z emigrace byly od roku 1994 vedeny snahy o mírové uspořádání konfliktu, ve kterých byl hlavním vyjednavačem opozice právě Nurí. Teprve na 5. kole rozhovorů v srpnu 1995 byly v Aśchabadu podepsány dokumenty o hlavních zásadách mírového ujednání. Definitivní mírovou dohodu se podařilo vyjednat téměř o dva roky později - 27. června 1997 byla v Moskvě podepsána Všeobecná dohoda o ustavení míru a národního usmíření v Tádžikistánu. Opozičním stranám v ní byla zabezpečena 30% kvóta na pozice ve vládních postech. Byla ustavena Komise národního usmíření, která měla koordinovat a dohlížet nad plněním mírové dohody. Jejím předsedou se stal Said Abdullo Nurí a jedním z místopředsedů byl jmenován předseda Islámské strany obrody Muhammadšarif Himmatzode. Ve vládě zaujal kazi-kolon Tádžikistánu Ali Akbar Turadžonzóde post místopředsedy vlády a Davlat Usmon usedl do křesla ministra hospodářství a zahraničního obchodu. Oba plní svou funkci dodnes. Jsou však pod značným vlivem a nátlakem ze strany kruhů blízkých presidentu Rachmonovovi  a jeho Lidově-demokratické strany. Oba jsou však pod značným vlivem a nátlakem ze strany kruhů blízkých presidenta Rachmonova a jeho Lidově-demokratické strany.

Přestože byla ISOT a další strany Spojené tádžické opozice uznány jako partneři na mírových rozhovorech, formálně byla strana stále zakázána. Možnost její opětovné legalizace se otevřela až 13. listopadu 1998, kdy na 10. schůzi Madžlisi Olii Respublikai Todžikiston (tádžického parlamentu) byla projednána námitka presidenta republiky ke 3. a 4. článku Zákona o politických stranách, který zakazoval založení strany s islámským zaměřením. Nadále však zůstala v platnosti část článku 4, která zakazovala vytváření základních organizací politického a vojensko-politického zaměření.

Avšak zrušení rozhodnutí o zákazu ISOT přišlo až více jak dva roky po podpisu mírové dohody z Moskvy, když 12. srpna 1999 Nejvyšší soud Republiky Tádžikistán zrušil své rozhodnutí z roku 1993, což bylo potvrzeno referendem ze září 1999.

Strana se mohla již legálně účastnit na politickém a společenském životě země. Hlavním cílem strany pro následující období byla účast v presidentských volbách v listopadu 1999 a v parlamentních volbách na jaře 2000. Kandidát strany a koalice Spojené tádžické opozice Davlat Usmon však neshromáždil dostatečné množství podpisů a sám neprojevili ochotu účastnit se voleb jako kandidát, a tak hrozilo, že by ve volbách mohl kandidovat pouze stávající president Rachmonov. Na nátlak OBSE a dalších organizací přistoupila volební komise k registraci kandidáta ISOT, přestože tato skutečnost odporovala volebnímu zákonu. Mezinárodní organizace obviňovali Rachmonova a jeho stranu z manipulace s podpisy a vytváření formálních překážek pro sběr podpisů opozičních kandidátů (11). Davlat Usmon získal v presidentských volbách 7. listopadu 1999 pouze 2,3% hlasů a byl poražen stávajícím presidentem Emomali Rachmonovem.

Ve stejné době došlo k rozkolu uvnitř Spojené tádžické opozice, v níž má hlavní slovo právě ISOT. Nejvíce byl kritizován místopředseda vlády Ali Akbar Turadžinzóda, který byl dokonce nucen z řad STO odejít za to, že se několikrát otevřeně postavil na stranu presidenta Rachmonova.

Spory v koalici se projevily i v parlamentních volbách v únoru a březnu 2000, když STO, v rámci které kandidovali i členové ISOT, získala pouze 5 křesel ve 63 členné dolní komoře parlamentu (madžlisi namojandagon - Shromáždění reprezentantů)(12).Podle expertů chybí koalici vlivná osobnost Turadžonzódy (13).

Parlamentními volbami také skončila činnost Komise pro národní usmíření, jejíž předsedou byl vedoucí představitel Spojené tádžické opozice Said Abdullo Nurí a která měla významný vliv na politické a ekonomické otázky země.

Hlavní opory islámské strany obrody

ISOT se nejen ve svém programu, ale i reálně opírá především na tradiční sociální společenství země. Tímto společenstvím jsou především rodové občiny – tzv. avlody, které si v Tádžikistánu stále udržují vysoký stupeň vlivu.

Ideologie a program strany

Ideologická část strany je zakotvena v jejich základních dokumentech – Programu a Stanovách. V obou dokumentech se samozřejmě objevuje islámská rétorika (oba dokumenty mj. začínají basmalou) a z programu je patrné, že stranu lze zařadit mezi strany fundamentalistického zaměření (odkaz na zřízení Proroka Muhammada), při uvážení velké šíře tohoto pojmu v současném islámu. Strana se však hlásí nejen ke Koránu a Sunně, ale i k “…úsilí muslimských učenců, zejména hanafijského směru, který existuje v naší vlasti…” (14). Strana klade důraz na šar´iu ("ISOT vychází z božského vdechnutí stejně v oblasti náboženské, kulturní, civilizační, ve oblasti denního života a politiky, a neuznává jakýkoliv zákon, který odporuje šarí´i), avšak zároveň se nezříká modernismu a nehlásá zcela striktní návrat k době Proroka Muhammada. Zároveň přiznává místo "všem nebeským náboženstvím", ačkoliv není definováno, zda se pod tímto pojmem myslí pouze ahl al-kitáb nebo ostatní náboženství. Zároveň však usiluje o státní zřízení, které by dodávalo největší váhy právě muslimům. Zde lze často vystopovat jisté rozpory v programových bodech :

“nelze věřit v nikoho než v Alláha.”

“uznávajíc všechna nebeská náboženství, ISOT má blahovolný vztah k jejich stoupencům.”

Je však v této souvislosti zajímavé, že strana podle svého programu spatřuje úpadek islámu až v době ruské kolonizace, nikoliv tedy po smrti 4 chalífů. Vrchol této kolonizace logicky spatřuje v 70 letech komunistického období a bez zajímavosti není také odsouzení perestrojky, která ve své konečné fázi umožnila vznik stran na islámském základě. Je možné, že odsouzení přestavby pramenilo z její praktické realizace (nebo spíše nerealizace), a také pod vlivem ostrého antimuslimského projevu generálního tajemníka KSSS Michaila Gorbačova, hlavního iniciátora přestavby, v Taškentu v roce 1986. Mnozí islámští činitelé (např. Nurí) byli ještě ve druhé polovině 80. let odsouzeni ve víceméně vykonstruovaných procesech.

Z programu strany i prohlášení jeho nejvyšších činitelů však není patrná žádná hrozba náboženského extremismu jako například u hnutí Taliban v sousedním Afghánistánu. Strana klade důraz na rozvoj islámských hodnot, ale nechává prostor na svobodné prosazování a zachování myšlenek

“Konečným cílem ISOT je vybudování spravedlivé, svobodné a nezávislé společnosti, která se bude opírat o základy víry a ve které by každý člen, nehledě na svou národnost, náboženskou příslušnost, mohl svobodně pracovat a žít při zachování svých národnostních a náboženských zvyklostí.”

Otázkou ovšem zůstává, jak by se vedení Islámské strany obrody zachovalo, pokud by mohlo převzít veškerou moc v  Tádžikistánu. Údajné hrozby islámských fundamentalistů hojně využívá ve své rétorice například uzbecký president Karimov, a to nejen k potlačení islámských stran a hnutí, které chtějí zasahovat do politiky, ale občas i k ostrým výpadům na adresu poválečného tádžického vedení, v němž měli svůj podíl i příslušníci ISOT.

Významnou složkou programu je také ekonomické hledisko. Zde je nutno zvážit ekonomickou situaci, která v době schvalování programu panovala. Přestože se právě probíhala ekonomická krize perestrojky, ekonomika Tádžikistánu (i když jako nejchudší oblasti celého Sovětského svazu, byla v mnohem lepším stavu než je dnes. Proto některé sliby z ekonomické části programu (vybudování tržní společnosti), se mísí se sliby významných sociálních dávek, zejména v oblasti zdravotnictví a v sociální sféře. Není však naznačen zdroj financování takového smělého programu, který již ve své době měl příklad z jiných transformujících se ekonomik střední a východní Evropy.

Tyto části programu je velmi vágní a plna populismu o lepším živobytí a důrazu na rozvoj sociálního státu. Tato idea zůstává ve straně dodnes a je používána ve všech předvolebních kampaních.

ISOT se nejen ve svém programu, ale i reálně opírá především na tradiční sociální struktury Tádžiků – vesnické občiny (auly) nebo mahally, které si stále udržují v zemi vysoký stupeň vlivu v každodenním životě Tádžiků (15).

Spolupráce s jinými islámskými skupinami a zdroje financování. ISOT a problematika transportu narkotik a zbraní

V počátcích svého působení byla ISOT napojena na celou řadu muslimských skupin po celém území bývalého SSSR. Především to byla mateřská strana ISOT – Islámská strana obrody. Je doložena též spolupráce s organizacemi nezávislých muslimských skupin na Kavkaze nebo v Tatarstánu. V průběhu války jsou neoficiálně potvrzené kontakty s čečenskými ozbrojenými skupinami, kde není vyloučena ani vzájemná podpora bojovníků, kteří často pocházeli ze stejných výcvikových táborů v Afghánistánu a Pákistánu.

Nejbližší oporou strany bylo území na severu Afghánistánu pod kontrolou Ahmada Šáha Mascúda, kde působily výcvikové tábory pro tádžické ozbrojené skupiny, odtud byly také organizovány přestřelky na hranicích, pašování zbraní a diverzní akce na území ovládaném vládou v Dušanbe. Dnes je již prokázáno vyzbrojování opozičních skupin zbraněmi z Afghánistánu v průběhu demonstrací v rámci tzv. “Dušanbského jara” v dubnu a květnu 1992 (16).

Objevují se i spekulace, že právě z Afghánistánu pocházel jeden ze zdrojů financování ISOT v průběhu války – obchod s drogami. Během války totiž byla vytvořena velmi výnosná opiová cesta ze severního Afghánistánu na území Horského Badachšánu a dále do Kyrgyzstánu a do Moskvy. Do těchto akcí se však zapojovali (a dodnes zapojují) pouze někteří lidé, kteří se ke straně hlásí nebo jsou jejími členy. Vedení strany odmítá jakoukoliv spojitost své strany s obchodem s narkotiky a i mezi tádžikology není tato problematika zatím zcela vyřešena (17). Zdá se však, že finance, které plynuly na podporu Islámské strany obrody z domácích zdrojů, mohly pocházet z této činnosti, a tedy lze říci, že strana, tím i celá Spojená tádžická opozice, byla podporována špinavými penězi z narkotik alespoň nepřímo. Faktem sice zůstává, že někteří bývalí bojovníci Spojené tádžické opozice, kteří odmítli vydat po mírové smlouvě zbraně, se stali členy mnoha ozbrojených band, které v současné době na tádžickém území operují nebo zde mají základny(18), avšak nelze prokázat spojení těchto lidí s nejvyšším vedením strany (tuto myšlenku se pokoušela využít Lidově-demokratická strana presidenta Rachmonova v rámci předvolebního boje před parlamentními volbami v únoru a březnu 2000 i při událostech na podzim roku 1999 v Btkenské oblasti Kyrgyzstánu).

Závěr

Přes současné politické neúspěchy Spojené tádžické opozice, včetně Islámské strany obrody, si koalice udržuje významný vliv mezi obyvatelstvem, především mimo velká města, kde míra religiozity je mnohem vyšší a kde byla tradiční voličská a sociální základna islámské strany. Lze předpokládat, že podpora rurálních a chudších oblastí, které nikdy neměly politickou moc, bude pokračovat nejméně ještě několik let. V posledních volbách totiž vládní kruhy spojené s presidentem Rachmonovem převzaly pod kontrolu většinu významnějších postů v zemi.

Otázkou zůstává, jak dlouho se současné vedení země udrží u moci a nepodlehne-li strana volání některých stoupenců tvrdé linie, kteří se nevzdali ozbrojeného odporu. Islámská strana a její koalice Spojená tádžická opozice se postupně ocitají mezi dvěma mlýnskými kameny – nátlakem vlády a nátlakem neodzbrojených skupin opozice, působících na území Tádžikistánu.

 

Seznam použitých pramenů a literatury

Seznam pramenů :

Archív OBSE

Buškov, V. I. – Mikuľskij, D. V. : Tadžikskaja revolucija i graždanskaja vojna (1989-1995). Institut etnologii i antropologii RAN, Moskva, 1995. Razděl 2 : Dokumenty i materialy, s. 97-302.

Seznam literatury :

Mikuľskij, D. V. : Islamskaja partija vozrožděnija Tadžikistana. Vostok, č. 6, 1994, s. 47-58.

Landa, R. G. : Islam v istorii Rosii. Vostočnaja litěratura RAN, Moskva, 1995.

Olimova, S. - Olimov, M. : Tadžikistan na poroge peremen. Centr stratěgičeskich i političeskich issledovanij - Naučno-analitičeskij centr “Šark”, Moskva - Dušanbe, 1999.

Buškov, V. I. - Mikuľskij, D. V. : Anatomija graždanskoj vojny v Tadžikistaně. Institut etnologii i antropologii, Moskva, 1997, 2. vydání.

Kosač, G. : Tajikistan : Political Parties in an Inchoate National Space. In : Muslim Eurasia : Conflicting Legacies. Ro´i Yaacov (ed.), Frank Cass, London, 1995, s. 123-142

Abašin, S. N. - Buškov, V. I. : Tadžikistan : Někotoryje posledstvija tragičeskich let, Institut etnologii i antropologii RAN, Moskva, 1998

Buškov, V. I. – Mikuľskij, D. V. : Tadžikskaja revolucija i graždanskaja vojna (1989-1995). Institut etnologii i antropologii RAN, Moskva, 1995.

 

Poznámky

[i] Mikuľskij, D. V. : Islamskaja partija vozrožděnija Tadžikistana. Vostok, č. 6, 1994, s. 48.

[ii] tamtéž.

[iii] tamtéž, s. 49.

[iv] K tomuto faktu je třeba připočíst i regionální a klanový faktor, který hraje v Tádžikistánu významnou roli při každé důležité události. Příznivci islámské strany obrody v Tádžikistánu pocházeli především z tádžických chudších venkovských kruhů (kromě nich se ke straně hlásili i místní Arabové a pamírské národy) z východu a severu země. V severní provincii Leninabad (dnes Chodžent) tvoří Tádžikové zemědělské etnikum protiváhu k vlivnějším uzbeckých obchodním klanům ve velkých městech, které jsou navíc úzce napojeny na klany v sousedním Uzbekistánu.

[v] Olimov, M. - Olimova, S. : Tadžikistan na poroge peremen. Centr stratěgičeskich i političeskich issledovanij - Naučno analytičeskij centr "Šark", Moskva - Dušanbe , 1999, s. 73.

[vi] Celosvazová islámská strana obrody však tímto nezakončila své působení, přišla však o svou nejvýznamnější složku. Podle vyjádření Usmona se činnost ISO, a zejména její uzbecká část, ideologicky začala orientovat na hnutí Muslimských bratří. (Buškov, V. I. - Mikuľskij, D. V. : Anatmija graždanskoj vojny v Tadřikistaně. Institut etnologii i antropologii RAN, Moskva, 1997, 2. Vydání, s. 116). Je však možné, že toto obvinění bylo ze strany Islámské strany obrody Tádžikistánu pokusem o diskreditaci celosvazové struktury, a to zejména v souvislosti s antitureckými a antiruskými náladami některých členů strany.

[vii] Blíže k těmto událostem a celé občanské válce Horák, S. : Občanská válka v Tádžikistánu a vnitropolitická situace v zemi v letech 1991-197. http://slavomirhorak,euweb.cz/Tadzikistan-obcanskavalka.pdf nebo Buškov - Mikuľskij : Anatomija…

[viii] OBSE, Conflict Prevention Centre, Vienna, 28.2.1995, 330/95. Buškov - Mikuľskij, 1997, s. 118 uvádí ještě vyšší počet - 80 000-150 000

[ix] Předseda velmi aktivní Matčinské okresní organizace ISOT z proslulého rodu qádiríja. Spolu se svým bratrem, který byl také zatčen počátkem roku 1993, prosazovali myšlenku zachování jednotného státu v Tádžikistánu a usmíření bojujících stran prostřednictvím rozhovorů.

[x] Přestože měl Nurí velmi blízko k islámské straně, nebyl ani členem Islámské strany obrody, ani pozdější ISOT, přestože stál u zrodu obou uskupení. Je třeba jej vnímat jako vedoucího představitele Spojené tádžické opozice.

[xi] Zpráva Helsinského výboru pro lidská práva (Human Rights Watch). http://www.hrw.org.

[xii] Přesné výsledky presidentských a parlamentních voleb je možné najít např. na serveru : http://www.agora.stm.it/elections

[xiii] Umarov, Nur : Do Tajikistan parliamentary elections spell the end of The UTO? In : Central Asia and The Caucasus analyst, 29.3.2000. http://www.cacianalyst.org.

[xiv] Buškov, V. I. - Mikuľskij, D. V. : Tadžikskaja revolucija i graždanskaja vojna (1989-1994), Institut etnologii i antropologii RAN, Moskva, 1995, program ISOT, s. 183-190. Další citace z programu jsou také odtud.

[xv] Aul (Avlod) je rodové společenství, které „sjednocuje mrtvé i živé a určuje osudy i zájmy živých“. V současné době je stále nejsilnější na venkově, vу větších městech, kde se taková společenství nazývají mahally (Dušanbe, Chodžent) se sice jejich role snižuje, ale i zde si nadále udržují výrazné postavení. K problematice avlodů např. Mikuľskij, D. V.- Buškov, V. I. : Tadžickyk avlod tysjačaletija spusťja. In : Vostok, 5/91 nebo Olimov, M. A. – Olimova, S. K. : Obščestvo i konflikt v Tadžikistaně. In : Vostok 5/98, str. 48-54.

[xvi] Iskandarov, K. : Tadžikistan i afghanskij krizis. In : Mežtadžikskij konflikt : puť k miru. Matěrialy kruglovo stolaSravniteľnaja konfliktologija v postsovětskoj transformacii centraľnoj Azii (ed. Olimov. M. A.). Institut etnologii i antropologii RAN, Moskva i Informacionno-analitičeskji centr „Šark“, Dušanbe 1999. s. 52-63

[xvii] Tamtéž

[xviii] Nejvýznamnější z nich je skupina okolo Džumy Nomongoního, který se hlásí k militantní Islámské straně Uzbekistánu. Nomongoní má své základny v Afghánistánu a v Garmském údolí Tádžikistánu nedaleko města Džirgatal. Odtud se také pokusil vést ozbrojený boj, který vyústil krvavými střety v Batkenské oblasti na pozdyim 1999. Blíže k této skupině a celému konfliktu Horák, Slavomír : Batken 1999 – islám nebo narkotika? http://slavomirhorak.euweb.cz/batken1999.htm.

 

Příloha 1

Životopisy nejdůležitějších činitelů spojených s Islámskou stranou obrody Tádžikistánu

Usmon, Davlat. Byl jedním ze zakladatelů Islámské strany obrody. Tádžik původem z Kurgan-Ťjubinské oblasti (*1957) Na ustavujícím sjezdu byl zvolen do jejího předsednictva Zároveň pracoval jako místopředseda jejího tádžického oddělení. V této funkci pokračoval i po osamostatnění strany. Po “dušanbském jaru” 1992 a ustavení Vlády národního usmíření zaujal post místopředsedy vlády s odpovědností za silové struktury. Po rozpadu této vlády na začátku občanské války emigroval do Afghánistánu a později do Pákistánu. Po svém návratu roku 1996 působil jako náčelník generálního štábu opoičních sil a roku 1998 byl jmenován ministrem hospodářství a zahraničního obchodu. Na podzim roku 1999 byl ustaven jako kandidát opozice na prezidenta republiky, ale s kandidaturou nesouhlasil a přes svou registraci nakonec získal pouze více jak 2% hlasů a prohrál. V současné době pokračuje ve své ministerské funkci a zároveň působí v předsednictvu Islámské strany obrody.

Turadžonzoda, Ali Akbar (vl. jménem Kacharov, Akbar Turajevič). Narodil se v únoru 1954 v kišlaku Rochati asi 20 km od Dušanbe v rodině významného islámského činitele. Vystudoval medresu v Buchaře, Islámskou universitu v Taškentu a Ammánskou universitu. Do roku 1988 pracoval v SADUMU (stredněaziatskoe duchovnoe upravljenie musuľman). Poté byl zvolen představitelem muslimů v Tádžikistánu (kazi-kalon). V letech 1990-92 pracoval jako poslanec Nejvyššího Sovětu Tádžikistánu a v souvislosti s občanskou válkou je nucen roku 1992 emigrovat. Zde se aktivně zapojuje do činnosti opozice a stává se jednou z jejich hlavních postav. Od roku 1998 je místopředsedou vlády, zodpovědným za otázky SNS.

Himmatzode, Muhammadšarif. Narodil se 6.7.1951 v okrese Tavildara centrálním Tádžikistánu. Získal teologické vzdělání u různých autorit v Tádžikistánu a Uzbekistánu (učil se mj. i na Mir Arab v Buchaře) a v letech 1974-1990 sám v různých medresách vyučoval. Kromě tohoto vystřídal i několik oficiálních “světských” zaměstnání. V roce 1990 je zakládajícím členem Islámské stany obrody a po odštěpení její tádžické složky se stává předsedou ISOT. V době občanské války byl nucen emigrovat. Účastnil se mírových jednání a od července 1997, kdy se vrátil do Tádžikistánu, je členem subkomise pro politické a později subkomise pro právní otázky. Kromě tádžičtiny a perštiny ovládá uzbečtinu, ruštinu, arabštinu a angličtinu.

Nurí, Saíd Abdullo.

Narodil se 15. Března 1947 v kišlaku Oštien, v současném okrese Tavildara (střední Tádžikistán). Vystudoval střední školu v roce 1964 a zároveň byl vzděláván otcem v náboženských otázkách. Později se v Dušanbe seznámil s významným islámským činitelem Kori Muhammaddžonem Rustamovem (známým též jako Masnaví Hindustoni). V roce 1974 spolu s dalšími jeho žáky založil islámskou mládežnickou organizaci Nahzati islomi (Islámská obroda), které si později získalo množství přívrženců. Roku 1986 byl spolu s dalšími spolupracovníky z hnutí obviněn kvůli údajnému přechovávání narkotik a o rok později odsouzen k 1,5 letům vězení.

Roku 1988 je však osvobozen a stává se hlavním redaktorem Minbori islom, kde pracoval až do vynuceného útěku do Afghánistánu v roce 1993. Zde zakládá Hnutí pro islámskou obrodu Tádžikistánu a stává se jeho předsedou. Do roku 1997 žije v afghánském Talikanu a stává se vůdcem Spojené tádžické opozice a hlavním vyjednavačem v mírových rozhovorech s vládou  Dušanbe. Po podpisu mírové smlouvy se vrací do Tádžikistánu a je jmenován do čela Komise národního usmíření, která skončila svou činnost v březnu 2000 a současně pokračuje ve funkci vedoucího představitele Spojené tádžické opozice.

 

Příloha 2

Program Islámské strany obrody Tádžikistánu

(přijato dne 26. října 1991)

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného,

Předmluva

Analýza politické situace ve společnosti a příčiny krachu komunistického systému

Po dobu dlouhých 70 let muslimské národy nemohly vyznávat své politické, ekonomické, společenské, mravní a kulturní hodnoty.

Všichni znají výsledky revoluce, která přinesla nehumánní podmínky, rozdmýchávala třídní nenávist atd. Nesprávná politika komunistických vůdců narušila společnost téměř do základů.

Po dobu 70 let v důsledku ateistické propagandy byly zničeny mravní hodnoty všech tříd společnosti a všech národů, začal se šířit zločin, rozvrat, okrádání, podvod, nečestnost. Komunistická strana nebyla schopna ukázat východ z této slepé uličky.

Muslimské národy střední Asie byly izolovány od dalších muslimských národů světa. Neměly své zástupce v jakékoliv muslimské mezinárodní organizaci.

Islámská strana obrody vidí příčinu krachu komunistického systému v její nepřirozené teorii, antihumánních základech, antinárodní struktuře. Nepřirozená socialistická společnost se zakládalo na vzájemné nenávisti, zlobě, krvavém třídním soupeření, úsilím zničit soukromé vlastnictví, náboženství a přirozené potřeby člověka. To v konečném důsledku přivedlo komunistický systém ke krachu.

Nám, stoupencům islámu, je dobře známo, že Prorok Muhammad, ať v něm Bůh nalezne zalíbení, byl vynikajícím politickým činitelem. Vybudoval spravedlivou společnost, která se zakládala na zákonech pravdy. Přinesl lidu náboženství a očistu duše. Po stejné cestě šli i jeho chalífové.

Avšak od té doby, kdy noha kolonizátorů a dobyvatelů vstoupila na půdu islámských zemí, některé politické kruhy začaly usilovat k oddělení náboženství od státu. Tyto kruhy dokonce začaly ve jménu svých vlastních cílů zakládat politické strany pod islámskými hesly. Takoví činitelé s přetvářkou promlouvali k muslimům těchto zemí : “Garantujeme vám svobodu víry, budeme stavět mešity a medresy a neuděláme vám žádnou škodu. Dodržujte modlitby, řešte náboženské otázky mezi islámskými školami (v průběhu 70 let naši muslimové taková práva neměli), pouze se nezabývejte politickými a ekonomickými problémy.

Takoví činitelé chtěli, aby se muslimové zabývali pouze náboženskými záležitostmi a neměli politické ambice. Sami se snažili využívat přírodní bohatství muslimských zemí a práci muslimů.

Po vyhlášení glasnosti byla politika komunistů nadále lživá, probírajíc místo Božského ráje možnost ustavení komunistického ráje na zemi.

Za takových podmínek se ještě prohloubil rozklad morálních, ideologických, politických a ekonomických cenností, které byly základní hodnotou národů. Komunistická strana se snažila zničit národní rysy a ustavit nové internacionální společenství.

Z těchto důvodů se muslimové Tádžikistánu rozhodli vzít si za příklad učení Blahoslaveného Koránu, Prorokovy sunny a plody a výsledky úsilí muslimských učenců, zejména hanafijského směru, který existuje v naší vlasti, a dali si za cíl spravedlivou, humánní a demokratickou společnost.

Program Islámské strany obrody Tádžikistánu

ISOT vypracovává svůj program na základě čisté muslimské víry. Islám je pro ní zákonem a průvodcem ve všech politických problémech.

Nejdůležitějším cílem ISOT je uskutečnění osvěty lidu podle islámu.

ISOT solidarizuje se všemi svobodymyslnými silami, které usilují o nezávislost, a dává všechny své síly pro dosažení svobody a nezávislosti Tádžikistánu.

ISOT předpokládá, že se Tádžikistán nemůže normálně rozvíjet bez dosažení úplné nezávislosti. Podobně všem dalším státům, Tádžikistán musí přiznán světovým společenstvím. Je třeba usilovat o to, aby Tádžikistán měl své vlastní diplomatické, ekonomické a kulturní zastupitelství.

ISOT vystupuje proti nacionalismu, šovinismu a mezinárodním konfliktům.

ISOT je pro ustanovení dobrých sousedských vztahů se všemi nezávislými státy, především se státy střední Asie a zeměmi jazykově a nábožensky spřízněnými.

Konečným cílem ISOT je vybudování spravedlivé, svobodné a nezávislé společnosti, která se bude opírat o základy víry a ve které by každý člen, nehledě na svou národnost, náboženskou příslušnost, mohl svobodně pracovat a žít při zachování svých národnostních a náboženských zvyklostí.

ISOT vystupuje za pluralitu, volné soutěžení politických stran. ISOT podporuje vztahy se všemi demokratickými silami republiky, se všemi demokratickými a islámskými hnutími zahraničních států.

ISOT vyzývá ke sjednocení všech stran a hnutí, ke spolurpáci pro nezávislost a národní svobodu, pro likvidaci všech zbytků koloniální závislosti.

V oblasti ekonomiky

ISOT, která se zakládá na učení islámu, předpokládá, že v oblasti ekonomiky je nejdůležitějším faktorem harmonický vývoj člověka při uspokojování materiálních a morálních potřeb lidu. Ekonomické myšlenky islámu se nestaví proti existenci člověka. materialistické ekonomické teorie sledují cíl nekupení co největšího bohatství. Z ekonomického pohledu takové předpoklady podporují morální rozklad společnosti, mravy. Avšak islám také dává významnou roli ekonomice. Z tohoto pohledu je ekonomický program ISOT základem pro uspokojování rostoucích potřeb člověka.

Za posledních 70 let ekonomika našeho lidu měla koloniální charakter. Do současnosti naše země zůstává zdrojem surového přírodního bohatství.

Monokulturní charakter ekonomiky našeho státu byl důsledkem toho, že rolník upadal do větší a větší bídy. Náš lid dodnes nedisponuje svým bohatstvím. Naše bohatství, od zlata po bavlnu, nám dosud přinášejí málo užitku.

Ekonomika republiky stále nosí naturální rysy. Vyvážíme nerostné suroviny a prodáváme je. ISOT se tedy domnívá, že Tádžikistán se v krátké době musí změnit v zemi, která nerostné bohatství zpracovává, aby mohla prodávat svou produkci na světových trzích a za světové ceny.

ISOT vystupuje za rozvoj ekonomických vztahů se všemi zeměmi světa.

Pro ekonomický rozvoj Tádžikistánu, překonání koloniální ekonomiky a bídy, uspokojování potřeb člověka ISOT vypracovala následující program v oblasti ekonomiky.

·        plány ekonomického rozvoje musí mít být rovnoměrně vyvážené ve všech oblastech.

·        příprava specialistů všech odvětví z místních zdrojů

·        v současnosti nemáme dostatečné množství národních kádrů; taková kádrová politika je velkým zločinem proti našemu národu. V současnosti nemáme v nejdůležitějších oblastech hospodářství dostatek specialistů původního obyvatelstva

·        na základě šarí´i ISOT vystupuje proti monopolismu, spekulacím, lichvě a dalším negativním ekonomickým jevům.

·        zákaz nevýrobních výdajů ve všech oblastech průmyslu a bankovnictví.

·        poskytnutí ekonomických úlev nejchudším vrstvám obyvatelstva.

·        zabezpečení růstu průmyslové výroby a růstu úrody, výstavba specializovaných míst pro ošetření úrody.

·        přednostní rozvoj těch oblastí průmyslu, které v první řadě uspokojuje potřeby lidu; snažit se, aby se ekonomika republiky stala byla sama schopna zabezpečit.

·        rozpustit kolchozy a sovchozy, rozdat zemi rolníkům.

·        každý člověk musí být uznáván jako zákonný majitel plodů své práce, soukromé vlastnictví musí být uznáváno.

·        racionální využívání přírodního bohatství v rámci republiky

·        postupná přeměny totalitní ekonomiky v tržní.

V oblasti vědy a kultury

Zdravá výchova a výuka rostoucí generace je zárodkem revolučních přeměn v naší společnosti. Jestliže chceme zaujmout vysoké postavení mezi jinými národy, zajistit růst, musíme vytvořit dobrý systém vzdělávání.

ISOT vystupuje pro to, aby prestiž výukového zařízení (školy, university, ústavu, zařízení profesně-technické výchovy) byla vysoká; učitel musí být jedním z vážených lidí.

Proto je třeba udělat následující kroky :

·        změnit systém financování výukových zařízení a vybavit jich současných vybavením.

·        vysílat nejlepší studenty do vyspělých zemí.

·        uskutečnit přechod na systém specializované výchovy po 7 třídách.

·        uskutečnit výuku náboženství, prohloubení výuky národní islámské kultury; chránit mládež před nevědomostí.

·        přikládat velký význam problému výuky rodného jazyka.

·        vyzdvihovat ve škole vysoké literární příklady; v těchto dílech je nutno propagovat islámské hodnoty.

·        vážně musí být vyučována literatura dalších, nemuslimských národů.

·        památky nemuslimské literatury musí být vyučovány, pokud nepropagují mravní úpadek a odpovídají islámským hodnotám, propagují zdravý způsob života.

·        ISOT je pro to, aby poklady kultury odpovídaly principům svobody a nezávislosti národa.

·        ISOT je proti využívání kultury ve jménu asimilačních cílů kolonizátorů.

·        v oblasti umění se ISOT staví pro rozvoj těch sfér, které odpovídají islámu.

·        uskutečnění přehlídky filmů v tádžičtině, které odpovídá národním tradicím a principům víry.

·        je třeba, aby divadla hrála představení vysoké umělecké úrovně, které mají vysoký národní a všeobecně lidský obsah a které propagují tyto hodnoty mezi lidem.

·        rozvoj národní, tradiční hudby, aby byl národ seznamován se svou minulostí.

V oblasti ideologie

Základ ideologie ISOT – víra ve Stvořitele a proroctví Muhammda. Islám, který se u nás rozšířil před více jak tisícem let, je národním bohatstvím. Z těchto důvodů naše národní tradice se od islámských neliší. Na světě není nikdo roven Alláhu.

z toho vyplývá :

·