Skvělé! Škoda jen, že od Američanů. Komentář k dopadení Saddáme Husajna z íránského pohledu

08.02.2011 11:19

Autor: Slavomír Horák

Infoservis 18.12.2003

http://www.infoservis.net/art.php?id=1069232810

Zatčení jednoho z největších diktátorů vyvolalo reakce celého světa. Sousední Írán má se Saddámem Husajnem bohaté a většinou nepříliš dobré zkušenosti. Osmiletá válka obou zemí vyvolaná právě baasistickým režimem v Bagdádu stála Írán okolo deseti miliónů mrtvých. Téměř každá rodina počítala mezi svými bližními nějakou ztrátu. Stovky tisíc hrobů v jižní části Teheránu v Behešt-e Zahrá v blízkosti hrobky imáma Chomejního, zakladatele íránské islámské revoluce, jsou každý pátek obklopeny davy lidí, kteří přijíždějí uctít památku svých padlých příbuzných. Také v první reakcích Íránců, ať již poslanců nebo obyčejných lidí, se objevovaly vzpomínky na 80. léta a na šahídy (mrtvé ve svaté válce). Shodou okolností, týden před událostmi nedaleko Tikrítu Írán slavil týden takzvaných basídžů, tedy revolučních bojovníků, který byl spojen s velkou propagandou v masmédiích i na pouličních plakátech.

Saddámu Husajnovi byla proto v íránských sdělovacích prostředcích věnována mimořádná pozornost, v některých případech dokonce vyšly téměř "zvláštní vydání" novin. Téměř žádný z deníků, včetně poměrně liberálního a nezávislého deníku Šark (Východ), neopomněl přihřát íránskou nacionalistickou polévku tvrzením, že právě íránská tisková kancelář IRNA roznesla radostnou zprávu do světa jako první.

V komentářích většinou převažovala nalíčená radost nad celou událostí. Na válku se Saddámem Husajnem se většinou svádějí příčiny současných ekonomických problémů země. (Tento fakt není daleko od věci - ekonomice se stále nedaří poradit si s následky dlouholetého konfliktu.) Většina politické reprezentace by si přála mezinárodní soud se Saddámem Husajnem a v novinách se v této souvislosti ozývají paralely se Slobodanem Miloševičem. Íránci dokonce začínají sbírat žaloby na irácký režim a jeho nejvyššího představitele. Na druhé straně mnoho lidí uznává, že "přednostní právo" na odsouzení bývalého iráckého diktátora mají samotní Iráčané. Podobně jako v mnoha jiných arabských zemích převládá názor, že s ukončení honby za mužem č. 1 bývalého bagdádského režimu se definitivně uzavírá kapitola Saddámovského Iráku a cestě k prosperitě této země již nic nebrání. Tento názor za všechny vyjádřil můj spolužák ve škole, původem z Iráku, a rozhodně nebyl jediný.

V Íránu (stejně jako v ostatních částech muslimského světa) však panuje znepokojení nad dopadením bývalého iráckého prezidenta americkými jednotkami. Saddám Husajn prostě patří muslimům a na soud a jeho držení mají nárok především muslimové a nikoliv okupační jednotky, jak jsou v íránských masmédiích poměrně unisono nazýváni američtí "osvoboditelé". Přestože nejsem zrovna zastánce "okupace" Iráku, neodpustil jsem si v jedné z debat s naším íránským kantorem provokativní otázku, zda by byl Saddám Husajn dopaden bez americké přítomnosti. Odpověď byla jednoznačně kladná.

Po neslavném konci kdysi obávaného muže tedy zavládl nejen v Íránu bezbřehý optimismus, který si místní lidé dokáží jenom těžko vymluvit. Nová situace s sebou nese mnohá nová očekávání (například zvýšení bezpečnosti), která nemusí být vyplněna. Výbuch bomby v centru Bagdádu několik hodin po Saddámově zatčení ukazuje, že teroristické skupiny si v současné chaotické situaci v Iráku libují jako ryba ve vodě. Ostatně jmenovaný deník Šark ve své reportáži o tradičních tajných přechodech iránsko-iráckých hranic velmi názorně ukázal, jak také může vypadat pohyb nelegálních osob po Iráku. Pravda, v článku se hovořilo o poutnících do svatých měst Kerbelá a Nadžafu, ale mezi skutečnými poutníky se mohou vyskytnout i lidé, kteří mají jiné cíle, než návštěvu svatých míst... A tak není vyloučeno, že euforie může být zanedlouho vystřídána post-saddámovskou kocovinou.

Autor studuje v Teheránu perštinu.