Pardubické památky - Zelenobranské předměstí
Masarykovo náměstí
Obchodní dům TESCO
Roku 1974 byl otevřen obchodní dům tehdejší sítě obchodních domů PRIOR. Byla to jedna z prvních staveb tehdy se utvářejícího náměstí Budovatelů, kde mělo vyrůst nové moderní centrum Pardubic. Na jeho místě však stávala v letech 1895-1968 jezdecká kasárna, jejíž posádka do té doby sloužila v těsných objektech táhnoucích se po dnešním nám. Republiky od Zelené brány ke kostelu sv. Bartoloměje (-7 nám. Republiky).
Ještě před kasárnami zde byly dva dvory - tzv. Na ptáku a Klášterský.
Interhotel Labe
Dne 15.10.1985 byl slavnostně otevřen hotel s kapacitou 600 lůžek, který po zániku kdysi významných a prvotřídních podniků typu Veselky Pardubicím chyběl. Jeho autory jsou architekti Drimlů a Řepa. Jeho součástí je restaurace, bar, vinárna, malý salónek ve 13. patře. Dnes jsou v něm umístěny také kanceláře.
Palackého ulice
Do výstavby nádraží byla dnes tato rušná hlavní tepna Pardubic hlavní silnicí od Prahy, která začínala a končila u tzv. Horské brány na dnešní hlavní křižovatce na Masarykově náměstí. Před branou stálo pouze několik domků.
Po dokončení železnice Olomouc - Praha začala tato část města nabývat stále většího významu, a tak se ulice stala nově vznikajícím průmyslovým centrem. Byl založen pivovar (otevřen 1872), továrna mlýnských strojů a slévárna (1869), sušárna na čekanku (1898) a začátkem 20.století byla postavena továrna na éterické oleje. Průmyslový rozvoj souvisel s výstavbou obytných čtvrtí a obchodů.
Tragický osud přinesl třídě 24. srpen 1944, kdy došlo k náletu spojeneckých vojsk a bomby zasáhly několik domů na Palackého třídě (tehdy se jmenovala Mozartova). Oficiální statistiky udávají 259 zmařených lidských životů.
Po 2. světové válce bylo jasné, že musí být tato třída zcela nově řešena. V 50. letech byly postaveny nové šedivé krabice obytných domů a zbořena někdejší jezdecká kasárna a židovská synagoga. poslední zásah do vzhledu ulice bylo roku 1996 vybudování nové cyklostezky bezpečně spojující nádraží a střed města.
Nové nádraží
Po skončení 2. světové války se začalo uvažovat o stavbě nového nádraží, které by poskytovalo větší míru pohodlí a splňovalo tak nároky stále se rozrůstajícího důležitého města na hlavním západo-východním železničním tahu. Architekti ing. Řepa, ing. Danda a ing. Kalvoda vytvořili projekt 70 m dlouhé, 25 široké a 11 m vysoké prostorné haly s přilehlou stavbou hotelu (dnes Sirius), administrativních budova staré pošty.
V hale zaujmou dvě čelní stěny. Na jedné z nich je mozaiková mapa České a Slovenské republiky od akademického malíře Rucharda Langra s vyznačením nejzajímavějších památek. Fotografie s podobnými motivy lemují potom celý prostor. Druhé straně dominují hodiny na mozaice souhvězdí zvěrokruhu.
května 1958 bylo nádraží slavnostně otevřeno a dodnes se řadí mezi nejkrásnější v republice (podle ankety Magazínu ČD z roku 1995 bylo označeno za vůbec nejhezčí). Jeho význam ještě stoupne po zapojení Pardubic na 1. koridor českých železnic z Německa do Rakouska a Maďarska.
Zajímavě architektonicky je řešena budova nové pošty, která zaujme jako první na cestě z nádraží. Na jejím místě a ještě na mnohem větším prostoru stál cukrovar, který zpracovával cukrovku ze širokého okolí. Byl zničen při náletu dne 24. srpna 1944. Zbyla pouze administrativní budova u nádraží upravená na dlouhá léta na poštu.
Na druhé straně slouží od roku 1983 velmi dobře řešené autobusové nádraží se zastřešenými nástupišti a hlavní výpravní budovou. Spoje odtud odjíždějí prakticky do všech koutů republiky. Před nádražím stojí Lihovar, založený již roku 1867 a rozšířený po požáru 1875. Původně se zde
zpracovával pouze líh, později se přidala i výroba kvasného octa. V roce 1928 se začaly, nejprve
ještě v samostatném závodě vyrábět likéry Hobé. O 2 roky později však lihovar vyhořel. Ještě za první republiky se však stal jedním z největších podniků svého druhu v Čechách. Dnes se nad hlavní výrobní halou, připomínající věž opět hrdě tyčí nápis Hobé.
Chodník i cyklostezka překračují ústí tzv. „rychlodráhy“, která spojuje nádraží se severovýchodními sídlišti a nabízí rychlý objezd města směrem na Holice a na Moravu. Asi 400 m podél této silnice je možné vidět ještě zbytky starého nádraží. Hodnotná je ale i fronta domů, které tvoří nám. Legií. Především u rychlodráhy rohová budova obchodní akademie.
Poté třída pokračuje výstavbou prvních obytných domů ze 60. let. Zde stávala kaple sv. Marka z roku 1614. Byla zbořena v 60. letech při nové výstavbě Palackého ulice. Napravo do ulice je možné spatřit vstupní bránu do pivovaru z roku 1872. O něco dále na levé straně svítí žlutá barva Továrny Mlýnských strojů - dřívější Prokopovy továrny.
Dále se dostáváme ke křižovatce, do které ústí ulice Závodu Míru. Kolem této ulice je vybudováno podél Labe sídliště. Pozornost upoutá červená budova obchodního domu TESCO, dříve Prior, dokončeného roku 1974 podle návrhu ing. arch. Žertové. Naproti obchodnímu domu je nová budova spořitelny podle návrhu architekta Drimla. Zde až do rekonstrukce na počátku 21. století zaujaly korálkové závěsy podle návrhu Františka Víznera.
Staré nádraží
V letech 1904-1906 bylo původní pardubické nádraží z roku 1845 přestavěno. Architektem byl v tomto případě V. Nekvasil, autor podobné přestavby Prahy-Masarykova nádraží. Tvořila ji centrální budova se dvěma zrcadlovými křídly, z nichž se zachovalo pouze jedno. Centrální část byla zničena při náletech v roce 1944 a v souvislosti se stavbou nového nádraží již nebyla obnovena. Na místo nich byly vystavěny nové budovy, které však připomínají pouze výstavbu socialistického realismu a funkcionalismu. Zbytky staré budovy jsou dobře vidět při příjezdu vlakem od České Třebové.
nám. Legií
Tomuto náměstí vévodí na jižní straně budova Fakulty chemicko-technologické University Pardubice. Její nejstarší část stojí dnes na rohu ulice Štefánikovy směrem ke starém nádraží. Původně byla postavena pro potřeby c. a k. průmyslové školy v roce 1898-99.
Budova Fakulty chemicko-technologické stojí na místě bývalého finančního čili berního úřadu. Vysoká škola Chemická byla založena roku 1953 v čele s děkanem a o tři roky později vystupovala již jako samostatná vysoká škola s rektorem. V roce 1993 byla založena pardubická universita převedením dopravní fakulty ze Žiliny a chemicko-technologická škola se stala jednou z jejích fakult.
Zajímavou sochařskou výzdobou se honosil dům č.p. 851.
Na druhé straně stojí základní škola Štefánikova, vybudovaná roku 1910 jako Novoměstská měšťanská škola. V roce 1995 byla obnovena fasáda, která svítí v jinak velké šedi okolních domů. Uprostřed náměstí je parčík pamětní deskou T. G. Masarykovi odhalenou 7 března 1990.
V rohu stojí budova Základní umělecké školy, která od roku 1978 hostila tehdy založenou konzervatoř. Ta se roku 1990 přestěhovala do nových prostor Domu Hudby.